Jedním z nejvýznamnějších opatření je zavedení zákonných stropů na spotřebitelské úvěry. Jejich cílem je zabránit poskytování nepřiměřeně drahých půjček, omezit riziko vzniku dluhových pastí a posílit ochranu spotřebitelů. U běžných spotřebitelských úvěrů bude nově zastropována roční procentní sazba nákladů (RPSN), zatímco u menších a krátkodobých úvěrů bude stanoven strop celkových nákladů úvěru.

Navržené řešení vychází z dlouhodobé judikatury českých soudů týkající se souladu výše úroků s dobrými mravy. Stanovený limit odpovídá přibližně trojnásobku běžných bankovních zápůjčních sazeb, který soudní praxe považuje za přípustný. To v současných podmínkách odpovídá hranici kolem 50 %. Naopak úrokové sazby dosahující téměř čtyřnásobku těchto sazeb (cca 70 %), jsou již hodnoceny jako nepřiměřené, a tedy podle judikatury jsou v rozporu s dobrými mravy.

Nová právní úprava nebude znamenat změnu pro poskytovatele, kteří již dnes postupují v souladu s ustálenou rozhodovací praxí soudů. Zároveň nedojde ke snížení dostupnosti legálních úvěrů ani k vytlačování rizikovějších klientů do nelegálního trhu. Naopak se posílí ochrana spotřebitelů a Česká republika současně splní požadavky evropské směrnice, která členským státům ukládá zavést účinná opatření proti nepřiměřeně drahým úvěrům.

 „Součástí přijeté úpravy jsou také nová pravidla pro jednání poskytovatelů úvěrů se spotřebiteli. Posilují se zejména informační povinnosti, aby lidé ještě před uzavřením smlouvy získali srozumitelné, přehledné a úplné informace o ceně, nákladech i podmínkách úvěru. Díky tomu budou mít dostatek informací pro odpovědné rozhodnutí a budou moci jednotlivé nabídky lépe porovnat,“ vysvětluje ministryně Schillerová.

Další významnou částí schváleného návrhu je úprava pravidel pro posuzování úvěruschopnosti spotřebitelů. Základní princip zákona zůstává zachován, tzn., že úvěr nesmí být poskytnut člověku, který jej objektivně není schopen splácet. Smyslem této úpravy je chránit spotřebitele, kteří skutečně nebyli schopni své závazky plnit, nikoli ty, u nichž došlo pouze k formálnímu pochybení při posuzování úvěruschopnosti. Pokud tedy úvěr získá spotřebitel, který na jeho splácení nemá, nebude takovým úvěrem vázán, nebude hradit úroky ani další poplatky a vrátí pouze vypůjčenou jistinu. Tento princip potvrzuje i nejnovější judikatura Nejvyššího soudu.

Současně norma reaguje na nevhodné praktiky některých advokátních kanceláří, které se zpětně snaží zneplatňovat již řádně splacené úvěry pouze kvůli formálním nedostatkům při posouzení úvěruschopnosti. Do zákona se proto zavádí domněnka úvěruschopnosti u spotřebitelů. A co v praxi znamená? Pokud spotřebitel úvěr zcela splatil, nebo pokud ho, v případě hypotéky a úvěru ze stavebního spoření, dlouhodobě splácí, bude považován za úvěruschopného. U malých a krátkodobých spotřebitelských úvěrů, kde je riziko vzniku dluhové spirály nejvyšší, se tato domněnka neuplatní a poskytovatel bude muset vždy prokázat, že úvěr poskytl spotřebiteli, který byl skutečně schopen jej splácet.

Zákon dále zavádí zjednodušený režim posuzování úvěruschopnosti u bezúročného prodeje zboží na splátky. Prodejci budou moci potřebné údaje o příjmech a výdajích spotřebitele získávat automatizovaně z jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele, z bankovních údajů se souhlasem spotřebitele a z dlužnických registrů. Tento režim se bude vztahovat pouze na úzce vymezenou skupinu bezúročných úvěrů poskytovaných přímo prodejcem zboží do výše přibližně 50 tisíc korun, například při prodeji mobilních telefonů na splátky.

Dalším opatřením zvyšujícím ochranu spotřebitele je zavedení takzvaného práva být zapomenut. U pojištění souvisejícího se spotřebitelským úvěrem jiným než na bydlení nebude pojišťovna moci přihlížet k prodělanému onkologickému onemocnění spotřebitele, pokud od jeho vyléčení uplynulo alespoň sedm let. Toto pravidlo se bude vztahovat na všechna onkologická onemocnění bez rozdílu a zajistí, že s vyléčenými pacienty bude při sjednávání pojištění zacházeno stejně, jako by onkologické onemocnění nikdy neprodělali.

V této podobě zákon, který podporují zástupci nevládních organizací i bankovní sektor, míří z Poslanecké sněmovny do Senátu. Po jeho schválení pak norma poputuje prezidentu republiky k podpisu. Ministerstvo financí počítá, že zákon by měl nabýt účinnosti 1. února 2027.