Novinky.cz, 24.6.2026

Příjmy státu z daní stouply loni o více než osm procent. Jak se vyvíjí jejich výběr nyní?

Daňové příjmy rostou i letos velmi pěkně. Do května jsme zaznamenali meziroční zvýšení na daních vybíraných finanční správou o 8,3 procenta.

Více než osmiprocentní nárůst na dani z přidané hodnoty si vysvětlujeme zvýšením spotřeby domácností.  Zajímavá je ale daň ze závislé činnosti. Zatímco mzdy v prvním čtvrtletí vzrostly meziročně o 8,1 procenta, inkaso narostlo výrazně víc a ke konci května to bylo již o 11,8 procenta.

Čím si to vysvětlujete?

Myslíme si, že se už začínají projevovat aktivity nové iniciativy Kobra 26, tedy intenzivnější kontrolní činnost ve vzájemné spolupráci se Státním úřadem inspekce práce, cizineckou policií, Českou správou sociálního zabezpečení a celní správou.

Naše varování, že spustíme intenzivní kontrolní aktivity zejména ve velkých průmyslových areálech, zřejmě vzaly některé subjekty vážně a přehodnotily nejbrutálnější struktury obcházení zdanění závislé činnosti.

Je to viditelný úspěch v boji proti švarcsystému?

Ano, i když u Kobry 26 nejde primárně o něj, ale o potírání nelegálního zaměstnání a zastřené agentury práce. Některé jejich praktiky přitom spojují obcházení zdanění s tím, že zaměstnanci formálně pracují jako osoby samostatně výdělečně činné.

Poprvé v historii tedy provádíme kontroly společně se správou sociálního zabezpečení. Finanční správa postavila analytické modely, sdílíme data a probíhají společné kontroly. A přidaly se i úřad inspekce práce, cizinecká policie a celní správa.

Výsledky máme ve všech oblastech, odhalujeme nepřiznávání daní a pojistného, ale často i práci v nelidských podmínkách za zcela neadekvátní mzdu.

Kde dnes státu utíkají největší peníze?

Upřímně řečeno, prakticky ve všech daních. Pořád přetrvává mentalita devadesátých let, fungování bez pravidel ve stylu: udělám cokoliv, abych neplatil daně. Zároveň stát podle mě zaspal, když dostatečně nebudoval digitální nástroje, aby dokázal efektivně kontrolovat.

Do toho neustále bojujeme s kritikou v duchu „velký bratr tě sleduje“. Měli bychom se ale zamyslet nad tím, jestli si nepleteme svobodu s anarchií. V praxi to pak totiž vede k situacím, kdy nejenže dochází k systematickému krácení daní, ale u veřejnosti vzniká pocit, že je stát naprosto nekompetentní a neschopný se zjevnými podvody vůbec něco udělat.

Můžete uvést příklad?

Všichni víme, že se strašně podvádí s knihami jízd ve firmách. Stát má přitom přesné záznamy z mýtných bran, takže náš kontrolor má i stoprocentní jistotu, že auto nejelo tam, co je v knize jízd uvedeno. Cestovní výdaje přitom nejsou malé, stejně jako daňové odpočty uplatňované na auta, která jsou ale používaná soukromě.

Nejvyšší správní soud nám však řekl, že tyto záznamy v zásadě nemůžeme použít. Že musíme použít konvenční metody, což je ovšem prakticky nefunkční. Zkuste člověku dokázat, že jezdí každý pátek domů a nikoliv na pracovní cestu, když mu kamarád ze stejného oboru pokaždé dosvědčí, že mají pravidelnou pracovní schůzku.

Také máme případy nepřiznávaných mezd, nenahlášených dohod, fingované práce v zahraničí, fiktivních nákladů, různých účelových konstrukcí ve všech oblastech. Překvapuje mě, že často lidem vůbec nedochází, že jde o daňový únik nebo dokonce o trestný čin.

Co s tím?

S takovou mentalitou se jen velmi těžko bojuje. Dokud ji nezměníme, tak finanční správa vždy bude tahat tak trochu za kratší konec. Jsou v tom přitom obrovské částky.

Podle mě je základní problém právě ten rozsah – jak všechny ty situace podchytit efektivně a současně vyváženě.

Pokud chceme funkční stát, musí mít funkční nástroje. A digitalizace neslouží k šikaně lidí. Má zajistit, aby stát uměl efektivně vybírat daně a aby poctiví lidé nedopláceli na ty, kteří systém obcházejí.

Existují i rozsáhlá daňová osvobození, ať už při prodeji firem nebo podílů a cenných papírů…

Ano, a stát kvůli tomu přichází o skutečně velké peníze. Objem nezdaněných příjmů z těchto transakcí dosahuje stovek miliard korun ročně. Osvobození fyzických osob se přitom týká i investičních nemovitostí nebo nově kryptoměn po splnění časových testů.

Máme příliš nízké zdanění kapitálových příjmů v porovnání s neúměrně vysokým zdaněním příjmů zaměstnanců. To považuji za jednu z hlavních slabin českého systému.

Takže jsme vlastně pro řadu lidí a firem daňovým rájem?

Ano. Na jedné straně máme velmi vysoké zdanění a odvody z příjmů zaměstnanců, ale na druhé straně nesrovnatelně nižší zdanění jiných druhů příjmů.

Stále populárnější je investování prostřednictvím různých aplikací. Pokud lidé investici drží dostatečně dlouho, zisky často vůbec nedaní. Stát se dobrovolně připravuje o značné zdroje a osobně moc nerozumím tomu, jaký je pro Českou republiku přínos daňového zvýhodnění zrovna těchto položek.

I když na takové investici vyděláte 40 milionů korun, považujeme za společensky přijatelné, že z této částky neodvedete na dani ani korunu. Zatímco člověku, který vydělává 30 tisíc měsíčně někde ve fabrice, zdaníme prakticky všechno.

Neustále vedeme debaty o zástupných tématech a populárních klišé, místo toho, abychom se podívali na realitu. Ta nerovnost je zjevná. Některé činnosti přinášejí mimořádné zisky, a přesto považujeme za správné, že se jejich příjemci nepodělí se společností, ve které žijí a která jim tyto příležitosti umožnila.

Jak to změnit?

Měli bychom si ujasnit, jakým směrem se chceme ubírat. Stát by měl mít dlouhodobou, jasně definovanou a srozumitelně deklarovanou strategii, na jakých aktivitách se rozhodl postavit svůj hospodářský růst, a pak si důsledně hlídat, že faktické kroky nemíjí zamýšlený cíl.

U nás totiž téměř každou podporu – ať už jde třeba i o výzkum a vývoj nebo startupy – řada lidí nejprve posuzuje podle toho, jak by ji mohla využít ve svůj prospěch. Ne proto, že by už danou činnost vykonávali a vítali její podporu ze strany státu. Často je prvotní otázkou spíše to, jak z ní získat peníze.

Ani sebelepší reorganizace daňového systému nám nepomůže, pokud nezměníme tento způsob uvažování.

Zlepšila se situace v oblasti daňové optimalizace, kdy si firmy snižují daňový základ například různými přeshraničními transakcemi?

U velkých nadnárodních firem jsou dnes daňové optimalizace stabilnější a více pod kontrolou než v minulosti. Vždycky budou do jisté míry existovat, jde o to být jim respektovaným, korektním a profesionálním partnerem. S generační obměnou vidíme přesun do sofistikovanějších a často legálních struktur, například rodinných holdingů nebo svěřenských fondů.

Stále řešíme převodní ceny mezi spojenými osobami a společnostmi, máme zde spoustu dceřiných firem německých korporací.

Kobra odhaluje i kuriózní situace, například společnost se stovkou zaměstnanců formálně vedenou již několik let zemřelým jednatelem.

Klasické jednoduché využívání daňových rájů, jako jsou Kypr nebo Panenské ostrovy, však výrazně ustoupilo.

Kontrolní hlášení, u jehož vzniku jste stála, funguje už deset let. Jak důležité bylo pro omezení daňových úniků?

Zásadní. Nedokážu si představit, jak by dnes vypadal výběr daně z přidané hodnoty a státní rozpočet bez kontrolního hlášení.

Když párování faktur dodavatele a odběratele tehdy okolní státy v různých formách zaváděly a my ještě ne, začaly se daňové podvody přesouvat k nám. Kontrolní hlášení podle mě zachránilo výběr DPH a dramaticky snížilo daňovou mezeru, tedy rozdíl mezi teoretickým inkasem daně podle výkonu ekonomiky a reálným výběrem daně. Ta tehdy dosahovala osmnácti procent, dnes jsme někde kolem sedmi až osmi procent.

Přesouvají se podvody do jiných oblastí?

Ano, například do drobných nákupů pod deset tisíc korun, které umožňují vydávat zjednodušený daňový doklad a vykazují se souhrnně. Česko je jimi zamořené.

Vidíme přitom kopírování účtenek, umělé dělení faktur nebo vytváření falešných dokladů. To je další oblast, na kterou se teď zaměřujeme.

Elektronická evidence tržeb, u jejíhož zrodu jste rovněž byla, je stále politické téma. Měla být před lety rušena? A co si slibujete od chystané nové EET?

Tento nástroj do daňového prostředí patří. Problém byl, že Ústavní soud z něj tehdy vyřadil platby kartou. Tím se rozbila základní logika systému, který měl poskytovat data pro analytické zpracování. Kontroly musely probíhat víceméně náhodně, a to nebylo dobré.

Dnes ale chceme systém postavit jinak. Evidovat kontaktní platby bez ohledu na to, jestli někdo platí hotově, kartou nebo QR kódem. Žádný druh platby tedy nebude mít výhodu ani nevýhodu. Naopak úhrady na dálku, tedy běžné faktury placené převodem nebo platby na webech e-shopů by se evidovat neměly.

Pokud v ní nebudou významné změny či výjimky, věřím, že nová EET může přinést očekávané výsledky. Vedle efektivní správy daní to do tržního prostředí přinese větší spravedlnost.

Systém se má rozběhnout od ledna. Přinese do rozpočtu navíc přes 14 miliard ročně, jak vláda očekává?

Za předpokladu, že se neobjeví v legislativním procesu nějaká výjimka, která by porušila základní koncepci, tak to realistické je.

Už od dubna nahradilo jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele dřívější dvě desítky formulářů pro různé úřady. Co to znamená pro finanční správu?

My jsme se podíleli na přípravě projektu a naostro začneme podle přijatých hlášení vyměřovat zálohy na daň zaměstnanců od příštího ledna. Bude to obrovská revoluce.

V čem?

Extrémně zefektivní správu daní, protože poprvé v historii uvidíme data za jednotlivé zaměstnance. Dosud jejich daň administroval zaměstnavatel, který poslal na finanční úřad určitou částku, a my jsme většinou neměli šanci zjistit, zda správně, nebo špatně.

Portál MOJE daně funguje už pět let. Kombinuje starší část pro elektronická podání a novější online daňovou schránku. Není to spíše jen digitální obálka starého úředního systému?

Portál se každoročně výrazně posouvá, ale stále narážíme na limity starého daňového informačního systému. Jedním z klíčových projektů příštího roku proto bude oddělení portálu MOJE daně od hlavního daňového systému. Chceme, aby se mohl samostatně rozvíjet a rychleji modernizovat.

Nedávno jste představili aplikaci využívající umělou inteligenci. Jak funguje?

Předvyplňuje přiznání k dani z příjmů fyzických osob — zaměstnanců, kteří si podávají přiznání sami — například kvůli hypotékám, darům nebo dalším odpočtům. Umí z fotografií nebo naskenovaných dokumentů pomocí umělé inteligence vytěžit potřebná data.

Když nahrajete potvrzení od banky, penzijní společnosti nebo třeba potvrzení o darech či invaliditě, aplikace údaje sama rozpozná a doplní do správných kolonek formuláře.

Aplikace zatím stojí samostatně, vytvoří buďto XML soubor, který lze vložit do Daňové informační schránky DIS+ na portálu MOJE daně, případně PDF, které je možné vytisknout a fyzicky odnést na finanční úřad.

Až tuto funkcionalitu do portálu začleníme, bude možné přiznání rovnou podat bez uvedeného mezikroku.

Kdy bude možné opravdu plně předvyplněné daňové přiznání?

První skutečně předvyplněná přiznání u fyzických osob plánujeme u přiznání za rok 2027. Abychom je mohli předvyplňovat, potřebujeme k tomu data. Zásadní bude jednotné měsíční hlášení, díky kterému budeme mít informace o příjmech zaměstnanců přímo od zaměstnavatelů.

To znamená, že lidé už nebudou potřebovat potvrzení od zaměstnavatele, ze kterého by si sami vyplňovali formulář daňového přiznání. Náš systém jim údaje automaticky přenese a oni pouze doplní další příjmy – třeba z nájmů či darů – nebo odpočty, například za penzijní spoření nebo investiční pojištění, po načtení příloh.

Pokud budou chtít, tak i tyto údaje nám bude jejich banka nebo penzijní společnost posílat přímo, člověk si pak jen vybere, který odpočet chce uplatnit.