Odbor Centrální harmonizační jednotka vydává Metodický pokyn CHJ č. 2 – Metodika řízení rizik, který je jako doporučující metodika určen pro všechny organizace, které hospodaří s veřejnými prostředky.

Adresáty metodiky nejsou pouze pracovníci útvaru interního auditu, i když lze předpokládat, že právě jejich cestou lze informace obsažené v metodice zprostředkovat osobám, které by v rámci organizace měly rizika řídit nebo se na jejich řízení aktivně podílet. Zejména se jedná o vedoucí pracovníky v rámci řízení rizik vyplývajících z činnosti jim svěřených útvarů, ale i všechny další osoby, které v rámci organizace připravují podklady pro rozhodnutí těchto pracovníků, protože řízení rizik je integrální součástí každého přijímaného rozhodnutí.

Cílem metodiky není stanovit organizacím podrobný návod, co mají dělat, aby byla jejich rizika zaručeně dobře řízena nebo eliminován jejich negativní dopad, ale spíše konkrétně a prakticky vysvětlit, co to vlastně riziko je a jak by mělo jeho řízení probíhat, aby měl takový systém v praxi vůbec šanci fungovat a chod organizace pozitivně ovlivnit (resp. zamezit negativním dopadům).

Sekundárním cílem metodiky je jednoznačně deklarovat, že řízení rizik není a nemá být úkolem útvaru interního auditu nebo jednotlivých interních auditorů. Interní auditor, který se do systému řízení rizik aktivně zapojí nebo jej dokonce v organizaci vytváří a spravuje, ztrácí možnost vykonávat svou primární funkci, tedy podávat vedení organizace nezávislé ujištění o tom, že její řídící a kontrolní systém (včetně řízení rizik) funguje. Organizace, která svého interního auditora pověří úkoly v rámci řízení rizik, se tím sama připravuje o interní zpětnou vazbu o tom, zda jeden z nejvýznamnějších prvků řízení organizace funguje nebo nikoliv. Výjimku z výše uvedeného tvoří pouze případ, kdy si útvar kontroly či interního auditu vytváří pro vlastní účely vlastní mapu rizik organizace, na základě které sestavuje plány kontrol či interních auditů. Tento proces by však měl být od samotného řízení rizik organizace, které má v praxi vykonávat vedení organizace, oddělen.

Cílem této metodiky naopak není podat či opakovat teoretický výklad problematiky řízení rizik, která je ve své teoretické rovině společná pro veřejnou správu i firemní prostředí a je zcela dostatečným způsobem zpracována v české odborné literatuře. Pro podrobné teoretické vymezení strategie a hlavních zásad řízení rizik, jednotlivých procesů (či fází) řízení rizik, organizace a metodologie řízení rizik a dalších souvisejících oblastí lze v případě hlubšího zájmu využít některou z běžně dostupných publikací, např. Vladimír Smejkal, Karel Rais: Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích nebo Doležal Jan, Máchal Pavel, Lacko Branislav a kolektiv: Projektový management podle IPMA.

Metodický pokyn obsahuje rovněž i vzorovou směrnici o řízení rizik, jejímž cílem je poskytnout pomoc při nastavení systému řízení rizik uvnitř orgánu veřejné správy. Vnitřní směrnicí může orgán veřejné správy konkretizovat povinnosti a odpovědnosti svých zaměstnanců v procesu řízení rizik. Je nutno mít ale na paměti, že zavedení vnitřní směrnice je pouze prvním krokem k funkčnímu systému řízení rizik. Řízení rizik je soustavnou činností a musí být integrální součástí každého rozhodování v organizaci. Vzorová směrnice byla doplněna aktualizací 2.0 a slouží jako doporučující vzor vhodný pro úpravy při implementaci v podmínkách a se specifiky daného orgánu veřejné správy.

Požadavky na vnitřní kontrolní systém včetně požadavků na řízení rizik jsou upraveny zákonem č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě, který je účinný do 31. prosince 2026. Verze 1.0 metodického pokynu je v souladu s požadavky zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě. Verze 1.0 nereflektuje požadavky nadcházející právní úpravy účinné od 1. ledna 2027.

S účinností od 1. ledna 2027 je zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě nahrazen zákonem č. 231/2025 Sb., o řízení a kontrole ve veřejných financí. Aktualizovaná verze 2.0 metodického pokynu reflektuje požadavky zákona č. 231/2025 Sb., o řízení a kontrole veřejných financí. Aktualizací 2.0 byl metodický pokyn rovněž doplněn o část „Vzorová směrnice o řízení rizik“. Aktualizovaný Metodický pokyn č. 2 tedy s účinností od 1. ledna 2027 nahrazuje „Metodický pokyn CHJ č. 11 – Vzorová směrnice o řízení rizik“.